Autoři

Jan Jirásek: skladatel

Jeho tvorba je po roce 1989 rozsáhle představována na řadě světových pódií a festivalů.

 Jan Jirásek skládá hudbu pro význačné interprety a scény. Jmenujme např. kompozici pro šest hráčů na bicí nástroje Bread and Circuses (Mnichovské bienále, 1992), postmoderní přepis skladby J.S.Bacha Lukášovy pašije (Mnichovské bienále, 1996, Minneapolis, USA 2000), Koncert pro varhany a orchestr Dance with the Universe (Portland Chamber Orchestra, 2012), mši pro smíšený/ženský nebo chlapecký sbor Missa propria (Pražské jaro 1994 a 2014, Carnegie Hall, New York, Lincoln Center, New York, Avignon Festival, Francie a d.), smyčcový kvartet Fragile Balance/Letter to Heaven (Vega String Quartet, Atlanta 2012), mikro-operu Král Lávra (Khorikos New York, 2013) a další. 

Jiráskovy skladby jsou vydávány jedním z předních světových nakladatelství, Ricordi v Berlíně.

Také Jiráskova filmová hudba získala řadu prestižních ocenění. V České republice je Jirásek držitelem dvou Českých lvů za hudbu k filmům F. A. Brabce Kytice a Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa. Z mezinárodních prestižních cen obdržely filmy s Jiráskovou hudbou např. Tokyo Sakura Grand Prix Award a The Jerusalem Prize.

Jan Jirásek se věnuje i pedagogické činnosti: vyučoval a vyučuje kompozici na prestižních univerzitách jak v Evropě (Universität für Musik und Darstellende Kunst, Vídeň, Rakousko, ISAM, Ochsenhausen, Německo, a mnoho dalších), tak v USA (Hartt School of Music, Hartford, Colorado College, Florida International University, Lehigh University, Pennsylvania a University of Colorado at Boulder). 

“Jiráskův vynikající a jemný způsob práce zřetelně vyjadřuje jeho hudební myšlenky, které, tak jako u každého opravdového umělce, se nezabývají maskou umění, ale tváří, která je za ní.” Samuel Hendricks, sleeve notes k CD "Renaissance of Humanity" (BMG Classics 1995).

www.janjirasek.com

Jan Schmid: libretista

Divadelní autor, režisér, spisovatel a výtvarník. V roce 1964 založil v Liberci Studio Ypsilon, které okamžitě upoutalo obecenstvo jak vlastní autorskou tvorbou, tak originální jevištní interpretací klasických i netradičních látek. V roce 1978 se Schmidovi podařilo převést divadlo do Prahy, kde působí dodnes. I v letech tzv. normalizace bylo Studio Ypsilon místem pro relativně svobodnou tvorbu, byť několikrát stálo na pokraji zákazu. Inscenace jako např. Schmidova životopisná hra o J. Haškovi Voni sou hodnej chlapec, Schmidův meta-kabaret Outsider s autorem v hlavní roli, Tyňanova Vosková figura či Erdmanův Sebevrah se pro svobodomyslné publikum staly nejen velkými divadelními událostmi, ale i prostorem k nadechnutí. Po Listopadu 1989 Studio Ypsilon jako jedna z mála českých scén kontinuálně pokračuje v původní poetice, jež aktuálně reaguje na současnou společnost. Tehdy se také Ypsilonce otevřel svět a jejím inscenacím tleskali diváci ve Finsku, Dánsku, Velké Británii, Kanadě, Jihoafrické republice, na Tchajwanu a v mnoha dalších zemích. Z dosud neuzavřené etapy jmenujme jako přelomové inscenace např. Schmidovu, Mahlerovu a Etlíkovu kompozici Mozart v Praze, Ameriku podle Franze Kafky nebo Fausta a Markétku podle slavné opery Charlese Gounoda. Jan Schmid je tvůrcem jedinečného divadelního stylu spojující činohru, hudební divadlo, výtvarné umění a autorsko-hereckou improvizaci ve významově zatížený, ale přitom výsostně zábavný „gesamtkuntswerk“.

Jan Kolář: libretista

Divadelní publicista, dramaturg a rozhlasový autor. V letech 1978-88 působil jako externí dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1992 do června 2014 byl šéfredaktorem Divadelních novin, které založil. V roce 1991 mu vyšla publikace Jak to bylo v Semaforu a v roce 2010 kniha obsáhlých interview 12x v hlavní úloze (Smoček, Svěrák, Kohout, Krejčík, Kundera, Suchý, Chytilová, Švankmajer, Menzel, Forman, Nárožný, Schmid). Je autorem pěti původních rozhlasových her a řady rozhlasových dramatizací, např. Nevinný podle románu Iana McEwana, Duch děvky podle knihy Normana Mailera a Temná komora Damoklova vycházející ze stejnojmenného románu W. F. Hermanse. Do češtiny přeložil cervantesovskou parafrázi Lasici a Satinského Don Quijote, kterou v inscenaci režiséra V. Strniska uvádí Divadlo Kalich. Jako spoluautor se podílel na Schmidových divadelních vizích Franz Kafka je z Prahy (1992) a T.G.M. aneb Masaryk mezi minulostí a přítomností (2010).